středa 21. června 2017

Příběh o dvojčatech, která dělí nejedno tajemství…

Dám ti slunce


Autor: Jandy Neslon

Originální název: I'll Give You the Sun

Žánr: YA, román

Počet stran: 360

Vydavatelství: CooBoo

Oficiální anotace: Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky.
O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí.
A jejich máma je mrtvá.



Noah, 13 let

Žije svým vlastním životem, kterým ho však provází banda namyšlených a vymytích surfařů, kteří ho šikanují. Ale nestěžuje si. Noah má po ruce vždy svůj blok a uhel, pomocí kterých nechává svá niterní přání a pocity vyplynout na povrch. K životu mu stačí jeho kreativní mysl, která mu pomůže dosáhnout jeho cíle a to dostat se na prestižní uměleckou školu. Také má samozřejmě svou rodinu, ve které mu je jeho matka maximální oporou, poněvadž také miluje umění a to možná i více než Noah. Pro svůj cíl umělecké školy udělá Noah cokoli. Začne potají chodit na kurzy kreslení, aby zdokonalil svůj talent a s jistotou se dostal na svou vysněnou školu. Potají kreslí vše, co ostatní na kurzu a to od nejrůznějších zátiší až po nahé modely.

Pro Noaha se však něco změní a to o letních prázdninách. Do domu v jeho ulici se přestěhuje nový kluk, který je zhruba stejně starý. Pro Noaha je příjemné překvapení, že se nejedná o dalšího hlupáka, kterých je všude v okolí mnoho, ale o kluka na první pohled ještě podivnějšího než je on sám. A tak se spřátelí. Jenže Noah chce něco víc a také v to doufá. Noah je totiž gay a tak není záhadou, že se do nového kluka zamiluje….

"Za slunce, hvězdy, oceány a všechny stromy
bych o tom možná uvažoval."

Jude, 16 let

Vše se změnilo a to v den kdy zemřela jejich matka. Už je to pár let, ale Jude má její smrt stále v sobě a je to vidět i v jejích sochách, které ve škole tvoří. Jude se totiž dostala na uměleckou školu Noaha, kdežto on, její dvojče, ne.

Jude potřebuje pomoct se svými sochami, jelikož pokud jí nepřestanou praskat, hrozí jí vyhazov ze školy. Ale proč její sochy praskají? Jude má na to vysvětlení. Může zato její matka, která v podobě ducha její sochy ničí. To je přeci naprosto logické vysvětlení, zvlášť když její nejlepší kamarádkou je duch její babičky. Jude se svou sochou nakonec hledá pomoc u dokonalého sochaře, Guillerma Garcíu, jenže jak přesvědčit někoho tak nerudného a zahořklého, aby ji vyučoval?

"Když potřebuješ odvahu, vyslov třikrát své jméno do sevřené pěsti.
(Nebyl by lepší pepřák, babi?)"

Po smrti jejich matky se toho odehrálo hodně, ale to nejdůležitější je změna, která nastala. Jude už neprohání kluky a nenosí krátké sukně, ale chodí zakuklená jak motýl a kluky začala ignorovat. A Noah? Tak ten chodí s holkou.


Dám ti slunce je kniha, po které jsem se dívala už od jejího vydání. Její obálka vypovídá o krásném letním a prosluněném příběhu, který se vepíše do duše každého romantika, který si knihu přečte. A ono to tak opravdu je. Příběh, který nám nakladatelství CooBoo představilo už před rokem, je krásným a oddechovým příběhem, který je plný sourozeneckých nešvarů a hádek, ale také o vzájemné lásce, kterou mezi sebou můžou mít jedině dvojčata. Vše je navíc dokonale propojeno uměním, jež vše dokonale podtrhuje.

zdroj
Kniha je vyprávěna z pohledu obou dvojčat, Noaha a Jude, ovšem ne klasickým style, ve kterém by se střídalo vyprávění v jedné časové lince. Vše začíná kapitolou Noaha v jeho třinácti letech, ve kterých se také postupně odehrává jeho vyprávění. Jeho kapitoly jsou plné umění stejně jako on. Pokaždé když se ocitá v některé, pro něho, důležité situaci, představuje si obraz, který později nakreslí. Autorka jeho mysl dokázala popsat naprosto dokonale, že nedělá problém si kterýkoli obraz z jeho hlavy představit. Hlavně jakákoli jeho kapitola byla až neuvěřitelně výstižná, že v okamžiku, kdy má Noah pocit, že se vznáší a letí vzduchem, tak vy letíte s ním a vznášíte se nad hranicí reality. Když se však po přečtení první kapitoly ocitáte v kůži Jude, můžete mít na začátku pocit, že jste se vyskytli v blázinci a ne ve škole umění. Jude své kapitoly vypráví v šestnácti letech, kdy její nejbližší společnicí je duch mrtvé babičky, její sochy ničí přízrak její matky ze záhrobí a radí se se svým novodobým orákulem - Googlem. O Jude lze jen těžko říct, že je normální, ale v podstatě je jen velmi zajímavá dívka, které zemřela matka a ona neví jak se s její smrtí vypořádat.

Na knize je potřeba ocenit dokonalá spojitost každé vedlejší postavy jak s Noahem tak s Jude. Nikdo v příběhu nepřebývá a už vůbec neschází. Autorka napsala krásný příběh, které pohladí na srdcí, rozesměje, rozpláče a donutí čtenáře se zamyslet. Dám ti slunce je jeden z příběhů, na který nezapomenete.

zdroj
Jediné co bylo na knize lehce nedomyšlené, byl věk, ve kterém se měl příběh dvojčat odehrát. Noahovo myšlení a vyzrálost byla minimálně na věk patnáctiletého až šestnáctiletého kluka a ne třináctiletého chlapce. Celé jeho myšlení a rozvaha neodpovídalo jeho věku, proto bylo kolikrát velmi těžké si představit, tak malého kluka dělat tak důležitá rozhodnutí. Jude bych tedy brala spíše jako devatenáctiletou a ze střední školy umění bych udělala vysokou. Celkově by příběh byl poté možná více uvěřitelný a zasáhl by větší skupinu čtenářů. Ovšem netvrdím, že takto to nedokáže. Kniha dokáže zaujmout opravdu každého, už jen díky velké řadě témat, které se v knize nachází.

Ještě bych tu měla jednu věc, která možná může některým čtenářům vadit, a to jsou nehorázně dlouhé kapitoly, které májí klidně i sedmdesát stran. Mě to však nevadilo. Takto dlouhé kapitoly tak jsou především z jednoho důvodu a tím je, že pokaždé jedno z dvojčat vypráví ve větším časovém rozmezí a v některém okamžiku se zkrátka děje více závratných událost, které nejde rozdělit.

O obálce už jsem něco málo napsala a to, že je prosluněná. Obálka je však i plná barev a to stejně jako příběh, který se skrývá uvnitř. Celou knihu krásně podtrhuje a určitě dokáže čtenáře zaujmout svou jednoduchostí a dokonalostí.

A nyní ještě pár mých přímých pocitů. Kapitoly každého jsou velmi zajímavé, mě samotné však více sedl Noah a to nejspíše jeho nesmírnou láskou k umění. Také jsem kolikrát měla chuť vejít do knihy a Noaha obejmout, jelikož mi přišlo, že na vše byl jako dítě tak sám. Jude bych naopak chvílemi opravdu ráda profackovala… Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, jelikož už nyní se řadí k těm nejlepším a nezapomenutelným příběhů, které natolik zbožňuji. Bylo zajímavé sledovat, jak se příběhy postupně spojují a odhalovat všechna tajemství, která je oddělovala. Kniha je zkrátka kouzelná a nesmírně inspirativní, proto si zaslouží vaší pozornost.

A teď už hodnocení!

    96%

Co na knihu říkáte vy? Četli jste ji? Jak se vám líbila? Nebo se na čtení této knížky stále chystáte? Víte, že u nás vyšla kniha i autorčina kniha Nebe je všude? Četli jste ji?
Budu moc ráda za každý váš komentář. :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu moc ráda za každý váš komentář. :)